Archív kategorie ‘STROJNÍ VYBAVENÍ’
Na ruční popisy především noniusů, ale i jiných výrobků z různých kovových, ale i nekovových materiálů jsem pořídil gravírovací pantografickou frézku Gravograph TXL. K frézce patří také přídržná lišta písmen, sada mosazných gravírovaných písmen (šablon) pro vedení palce ramena pantografu. Tento typ má oproti v současnosti dodávanému typu mnohem větší rozsah upínání jelikož má delší rozsah soustředného svěráku, nevýhoda je ovšem, že tato délka není otočná v celých 360 stupních dokola kvůli nohám.
Není ovšem problém celý modul svěráku sundat z výsuvné nohy a přišroubovat na nohu libovolný přípravek.
Frézka umožňuje gravírování jednak plošných materiálů a výrobků, dále rotačních součástí, součástí popisovaných pod úhlem atd. atd. Možnosti jsou opravdu neomezené. TXL má pracovní plochu 373 mm na šířku a 90 mm na délku, nebo 300 mm na šířku a 120 mm na délku při zmenšení 1:2. Měřítko zmenšení rytiny vůči předloze je nastavitelné v rozsahu 1:2 až 1:7 na stupnici s 25 vyznačenými dílky.
Hloubka rytí se nastavuje mikrometrickýmšroubem s dělením 0,025 mm. Nosné části stroje jsou z hliníkových odlitků spojených ocelovými tyčemi a v kloubech ramen jsou jehlová ložiska, což zaručuje, že stroj má vysokou tuhost a robustnost.
Základní údaje:
- upínání frézy: max. 4.36 mm
- hnací motor frézy: 230 V
- otáčky frézy: cca 18000 ot.min-1
- rozměry: 620 x 660 x 770 mm
- hmotnost: 50 kg
Volitelné příslušenství:
- válcový adaptér do Ø 200 mm
- svěrák pro válcové předměty do Ø 65 mm
- svěrák pro kulovité předměty do Ø 75 mm
- široká škála paken pro upínání předmětů nejrůznějších tvarů
- podložky pro gravírování zajišťující stejnou hloubku rytiny
- šablony fontů
- vakuový stůl
Malá ukázka ručního gravírování noniusu.
Více jak dva měsíce jsem se vzhledem k úpornému pracovnímu nasazení při plnění plánu bůhvíkolikáté pětiletky nedostal ke generálce pákového soustruhu Leinen & Boley, kterou jsem započal v první části. Ovšem dlužno podotknout, že jsem v žádném případě nezahálel a v záplavě přírub posledních týdnů jsem si našel čas i na malého Leinena….
Příruby na sklíčidla
Pořídil jsem mu dvě opravdu velmi pěkné litinové příruby na 80mm sklíčidla a jednu na 100mm sklíčidlo.Když už je vřeteno venku, tak udělám ještě lícní desku s T drážkami a lapovací desku, stejnou jak na asisťácké a emeňácké soustruhy , která se mě docela líbí. Příruby jsou opět z kontilitiny, zatím bez osazení a bez otvorů. Osazení doladím přímo na soustruhu, aby to jak se říká „sedělo“.
Vřeteno Leinena se velikostí moc neliší od vřetene soustruhu MN80, Leinen má oproti MN80 s válcovým vřetenem dvojité kužely vřetene rozdílných průměrů uložené v bronzových ložiscích vřeteníku, takže se dá upravovat jak radiální tak zároveň axiální vůle.
Systém usazení vřetene do bronzových pouzder, která jsem ovšem jako jedinou část nevytahoval z vřeteníku, jsem důkladně promyslel a dospěl jsem k názoru, že usazení vřetene a zaškrabání ložisek na barvu je mnohem jednodušší jak u válcové varianty známé z MN80.
Závitový konec na vřeteni Leinena má závit o průměru 36mm s 8chody na 1″, potom následuje krátká válcová část o průměru 37mm. Vyfotil jsem ty vřetena vedle sebe, vřeteno MN80 má kuželovou dutinu Me24 a Leinen má Mk3 + krátké kuželové osazení na kleštiny a zadní broušenou dutinu s čepem na vedení kleštiny s průchodem vřetene o průměru 20mm. Je to tedy mnohem univerzálnější provedení než na MN80. Nevím nad čím při konstruování vřetene MN80 soudruzi přemýšleli.
Příměrné pravítko
Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval zaškrabávat také rybinové drážky suportů, byl jsem nucen si vyrobit kvůli opravdu velmi debilnímu úhlu rybinových drážek s hodnotou 45° příměrné litinové pravítko, kdy jsem jednu stranu udělal 45° a druhou 55° když už jsem byl u toho, každopádně jde to přebrousit i na jiný úhel což není problém, ovšem musí se to znovu zaškrabat a to už je docela piplačka.
Příměrné pravítko má délku 250mm a úhly jsem napřesno ohobloval na mém Strigonovi, ale nefotil jsem to, protože jsem jednak neměl čas a navíc na tom hoblování není vcelku nic zajímavého.
Broušení už je zajímavé, ale to taky nemám, vyfotil jsem to jen během škrabání a potom výsledný výrobek, na kterém chybí ještě nějaké držátko, každopádně nic tragického co by ovlivňovalo výrazně účel použití pravítka. Broušeno na BPH20 pomocí dvou sinusových pravítek opřených o dva úhelníky. Škrabáním se spodní strana prakticky jen nazdobila, úhly potom každý zvlášť zaškrabal jen opravdu slabě na „rovinu“.
Zaškrabání vrchního malého suportu
Začal jsem opět s rovnýma plochama vrchní části suportu tak, abych si vytvořil zaškrabanou a ideální rovinu podle které budu následně opisovat barvu na protikus suportu, a tímto způsobem na něm vytvořím opět vůči sobě správné rovnoběžné plochy, od ploch takto zaškrabaných geometricky správně se potom velmi jednoduše po zabroušení úhlů rybin zaškrabou podle výše zmiňovaného příměrného úhlového pravítka dvě ideálně rovnoběžné roviny u kterých je narozdíl od vrchního dílu s přítlačnou lištou která jakoukoli nerovnoběžnost vlastně koriguje, tato rovnoběžnost životně důležitá. Velmi složitě se to popisuje, proto jsem opět nafotil pro pochopení několik názorných obrázků, které volně navazují na další kapitolu kterou je broušení úhlů rybin suportů.
Vrchní díl
Barva se musí zaškrabat, nenabarvená místa zůstávají.
Tohle vypadá poměrně nadějně, ještě to chce jemně doladit.
Ještě poslední škrabání a opis, barva je ve větší vrstvě na tušírovací desce.
Takhle mě to stačí, jen to nazdobím a dvě kontrolní plochy na protikus vrchního suportu můžu použít jako tušírovací k nanášení barvy.
Tento díl suportu, na kterém je umístěna přítlačná lišta má nejdůležitější rybinu na opačné straně než je lišta a tuhle taky musím srovnat, druhá strana mě ani tak nezajímá a v podtatě tyto plochy nemusí být vzhledem k typu přítlačné lišty k sobě rovnoběžné. Zaškrabané rovnoběřné plochy použiju tedy na opis barvy na protikus suportu a opět budu dělat jako první rovinné plochy stýkající se s těmito. Jinak moje blbost, že jsem to dal zbrkle do laku , musel jsem to složitě chytat za nožovou hlavu upnutou přes T drážku. Vrchní plocha tohoto suportu šla po zaškrabání na magnet, kde jsem zajistil absolutní rovinnost posuvu a plochy na které bude upnuta nožová hlava. Není to zas až tak důležité, ale pěkně to vypadá.
Spodní díl – protikus
Jak už bylo řečeno, na rovinné plochy spodního protikusu vrchní desky malého podélného suportu použiju už zaškrabanou vrchní desku.
Není to zas až tak nic hrozného, odstraním opět škrabáním barvu a opíšu znovu.
Tohle se mi líbí, podle mě to zas tak vychozené nebylo, nechám to rozhodně tak a budu se věnovat rybinám, konkrétně na protikusu musí nutně tyto rybiny být rovnoběžné, tohle zjistím tak, že do rybin na začátku a na konci vložím přesné kulatiny a přes ně tyto rybiny změřím, výsledný rozdíl musím odstranit tak aby při dalším měření přes válečky byl naměřen stejný rozměr jak na začátku tak na konci suportu. Totéž musím pochopitelně provést s hlavním suportem příčným na nějž je tento vrchní přidělaný.
bude následovat…..
Broušení úhlů rybin suportů
Upínací tyč malých nástrojů, především stopkových fréz, které nemají na straně břitů středící důlek se dodávalo jako zvláštní příslušenství k nástrojové brusce BN 102 a používá se ve spojení s kleštinovým upínáním, ať už kleštin upínaných zepředu a nebo kleštin upínaných zezadu.
Upínací pohyblivá tyč má vnější průměr 18mm, kuželová dutina je Mk1, vše cementováno a broušeno na přesný vnější průměr. Součástí upínací tyče je dorazový kroužek z toho důvodu, že při samotném ostření se nepohybuje podélným posuvem stolu brusky, ale tento je zafixován pevnými dorazy a vlastní pohyb se provádí jen tyčí.
Utahovací trubka kleštinového pouzdra má přesně broušený průchozí otvor o průměru 18 mm, ve kterém se po namazání olejem velmi lehce bez odporu pohybuje upínací tyč především kvůli svému malému průměru.
Přední průměr upínací tyče se pohybuje v kleštině o průměru 18mm. Radiální vůle se reguluje utahováním kleštiny tak, aby šlo s tyčí lehce pohybovat a otáčet. Zadní doraz naráží na utahovací trubku kleštinového upínače.
Samotné broušení probíhá tak, že po instalaci palce stejně jako v těchto článcích za podmínek uvedených v nastavení zubové opěry pohybujeme upínací tyčí a palec obvaluje šroubovici broušeného nástroje.
Jak jsem již psal v úvodu, podélný posuv stolu brusky je zablokován pevnými dorazy. Brousí se jen posuvem upínací tyče a nuceným natáčením přes palec.
Fréza na obrázku má středící důlek na straně břitů, v případě broušení stopkových fréz bez kužele Mk1 jde využít kuželového vrtačkového trnu Mk1 s přesnou hlavičkou.
Co se týče dvoubřitých drážkovacích fréz na výrobu drážek pro pera, tak je potřeba především jejího přesného průměru, aby byla dodržena tolerance drážky pro pero. V tomto případě je nejvýhodnější zkrácení frézy o hodnotu jejího maximálního záběru(hloubky) v předešlém obrábění drážky pro pero a opětovém, velice jednoduchém a rychlém nabroušení jen čelních břitů !!
K upínání strmých kuželů ISO 40 a ISO 50 do univerzální dělící hlavy nástrojové brusky BN 102 slouží tato vychytávka, šroub s maticí s vnějším zkráceným kuželem Mk5.
Šroub má tři druhy závitů, M16x2 pro upínání strmých kuželů ISO 40, M24x3 pro upínání strmých kuželů ISO 50 a dále M30x1,5 s maticí, na jejímž vnějším povrchu je kužel Mk5.
K upínání nástrojů dochází diferencí(rozdílem) mezi stoupáním závitu M30 s maticí a závity M16 a M24.
Lehkým dotáhnutím rukou za konec šroubu lze velice pevně upevnit ISO kužel do dutiny dělící hlavy.
Matice, která má vnější kužel Mk5, který se nachází na opačné straně než je rádlování matice, jejím vložením do dutiny Mk5 dojde k vystředění šroubu a matice se pevně upne v dutině.
Povolení ISO kuželu z dutiny je velice snadné, lehkým pootočením šroubu se kužel ISO vysune a následně vyšroubuje, matice M30x1,5 totiž drží pevně v Mk5 kuželu na druhé straně.
Celý šroub i s maticí se potom vyjme lehkým bočním poklepem na šroub.



























































