Archív kategorie ‘STROJNÍ VYBAVENÍ’

V nedávné době mě párkrát limitovaly parametry gravírovací frézky Gravograph TXL, především pak absence klasického stolu s T drážkami kam se dá jednoduše upnout svěrák, případně jakékoli jiné upínací zařízení. V patinovacím oddělení už dlouho ležela gravírovací frézka Deckel G0 kterou jsem si uložil na stránky v předrenovačním stavu. Jde o stolní, zmenšenou verzi velice známé a oblíbené frézky řady G1L, G1U, G1F, která je notoricky známá a nebudu ji popisovat.

Frézka Deckel G0 je o něco zmenšenou verzí právě G1 s tím, že hlavice uložení vřetene a samotné vřeteno, systém uchycení palců je identické. Zbytek, jako rameno kloubový držák ramene, pantograf je o určitý poměr zmenšen, stejně tak stůl a nosná deska šablon. Gravírka je poměrně masivní a s celkovou hmotnosti cca 80kg je ještě s omezením přenositelná. Z tohoto důvodu jsem se ji rozhodl umístit na bukovou laťovku spolu s motorem, dá se tak snadno přemístit, místo toho abych jí vytvářel samostatný stůl. Rozsah posuvů je na tak malý stroj velkorysý a co je hlavní, umí poměr 1:1, což výše uvedený Gravograph neumí zejména kvůli svému principu zavěšení ramene.

Stroj, stejně jako mnoho dalších tohoto typu, nemá zakrytované vedení ani stírátka kluzných ploch, každopádně pohyby těch os jsou opravdu minimální, takže i když jsem uvažoval o tom, že tam nějaké stírátka implementuju, tak jsem od toho upustil vzhledem k stavu vedení s tím, že stroj je z roku 1942 a renovován byl v roce 1982 v originále taky nemá vedení jakýkoli systém mazání od maznic, prostě se jen vedení občas namaže ručně.

Postupoval jsem tak jak už mnohokrát, stroj jsem kompletně rozebral, rozdělil na jednotlivé sekce, vyřadil ložiska se ztvrdlým 40letým tukem, zkontroloval vedení, šrouby, pouzdra, matice, případně chybějící díly. Frézka byla kompletní, takže mi odpadla pracná výroba chybějících dílů. Opět jsem kompletně několikrát umyl silnou zásadou s pH12 ve spojení se štětcem a mosazným kartáčem a nějakou dobou působení, opláchl a a tak pořád dokola, dokud neslezly veškeré i velmi silné usazeniny.

Poté jsem očistil funkční plochy ředidlem a brusnou houbou a vatou, na T drážky, které jsou fakt blbě používám takovou tu brusnou mřížku na sádroš, normálně se pomačká, natlačí do T drážky a přes šroubovák se s tím jezdí sem a tam a T drážka se krásně vyčistí. Potom kompletní oplach a otření ředidlem C6000. Lak co drží nechávám, ostatní dokytuju univerzálním polyuretanovým tmelem, brousím, kytuju a brousím. Barvu jsem použil PUR 2K lesk v mém oblíbeném RAL 6021.

Vedení jsem komplet zaškrabával jenom na svislém a příčném vedení, podélné na desce sedělo a byl tam ještě vidět brus. Hlavní stůl s T drážkami jsem musel kompletně přebrousit včetně přední a zadní plochy a sražení T drážek, čelní broušená plocha spolu s vedením má výhodu použití úhelníku na přesné brusičské svěráky, které tam mohu používat, dále oproti fixaci na T drážku je pak možno lépe využít přesných úhlových podložek k nastavení požadovaného úhlu.

Původní vřeteno je identické s G1 jen s tím rozdílem, že tam jsou implementované kuličkové ložiska přímo do konstrukce toho vřetene, nebylo sice nějak moc hlučné, ale nebylo to úplně ono, měl jsem ještě jedno z G1 a tam už jsou výměnná ložiska jednostranně otevřená, zadní E7 a přední E13 a nestojí randál, dá se tam nastavit krásně axiálně radiální vůle, že při těch 15k otáček to vřeteno nejde skoro ani slyšet.

Na frézce byl značně poškozený výrobní štítek a štítek nastavování otáček, který je součástí ramen, chyběl zcela. Štítek výrobní jsem udělal podle originálního v solidworksu, štítek rychlostí jsem okoukal na dvojrychlostní G1 a podle něj opět vyrobil s podkladem v solidworksu, písmo pak přímo v Ezcad pro můj laser. Štítky jsem si vyrobil na laseru z 0,5mm eloxovaného hliníkového plechu včetně ořezu a průstřelů otvorů pro zatloukací nýty.

Samotné sestavení už šlo poměrně svižně, včetně výměny kuličkových ložisek, tyhle stroje se vyráběly tak, že tam nikde nebylo potřeba ložiska nějak silově lisovat. Pohonný řemen jsem použil originální šňůru, pro motor pak PUR 5mm kruhovou, velice snadno se to spojuje jen s pomocí žehličky, zkoušel jsem bez problémů 3,4,5,6,8,10 mm v různých aplikacích.

Ke stroji se mi podařilo nashromáždit kompletní originální kleštiny včetně kleštiny pro nástroje o průměru 8mm, originální desku točny Deckel k zavěšení čísel a písmen při rotačním gravírování stupnic či textu neproporcionálních fontů, šablony pro gravírování raznic, množství sad různých i okrasných fontů, reverzních, točnu Sempuco atp.

Nástrojová bruska Agathon 175A , Agathon 175R stejně jako její menší model 150 a stolní verze MINOR, patří k několik desetiletí k ikonám mezi nástrojovými bruskami na broušení soustružnických nožů s letovanými TK plátky. Tento typ brusky se vyrábí v prakticky nezměněné podobě už od roku 1920.  Modely s litou základnou se pak dodávaly v letech 1953-1982, po roce 1983 pak přišel nástupce Agathon 175-DIA, přičemž systém upínání nástrojů je geniálně jednoduchý a nezměněn na všech modelech od roku 1920. Protože modely 175-DIA jsou na můj vkus už moc „moderní“ a nepásly by mně do sbírky k Deckelům S1 a S0 sháněl jsem se po co nejstarším modelu kolem roku 1953, což se mi nakonec podařilo. Tyto nástrojové brusky se objevují sporadicky po bazarech, cena je poměrně nízká a není o ně příliš velký zájem, což je způsobeno především nástupem vyměnitelných břitových destiček na soustružnických nožích a s tím spojené absenci přebrušování nožů s letovanými TK plátky. Ovšem v případě prototypové výroby, puškařiny, používání revolverových nástrojů či jedno, či dvoubřitých TK fréz je to vskutku neocenitelný pomocník, v mém případě stála za touto mojí generální opravou velká obliba starých švýcarských strojů.

 

Bruska je koncipována jako dvoukotoučová pro broušení pravo i levořezných nožů, jedno, dvou i vícebřitých nástrojů, gravírovacích jehel, úhlových fréz atp. z tvrdokovových materiálů (při použití CBN pak rychlořezných ocelí), přičemž se používají čelní kotouče dle FEPA typu 9A3 specifických rozměrů. Pravý kotouč slouží k hrubování a používá se zrnitost D 90- 150, levý potom k lapování D20-D46. Výhoda ostření pak spočívá v přesuvném základním inklinačním držáku, kdy po hrubém naostření bez nutnosti sundání broušeného nástroje se přesune břit ke kotouči lapovacímu. Brousí se čelem kotouče, který má šířku brusné části pouze 6mm. Originální kotouče Agathon jsou navíc vyvažované. Na pravé straně (u novějších modelů i na levé) je navíc trn s kotoučem o průměru buď 90 nebo 100 mm na vybrušování lamačů třísek na hlavním břitu za pomoci speciálního přípravku chip-groove grinding attachment (20029300) na krytu kotouče jsou v tabulce uvedeny hodnoty inklinace pro různé rádiusy lamače třísek přičemž hodnoty se liší  pro 90 a pro 100mm kotouč. Protože bruska kterou jsem koupil byla od štítků očesána, byl jsem je nucen vyrobit úplně nové za pomocí fotek z internetu a snažil se aby co nejvěrněji kopírovali originál.

 

 

 

Bruska se v základní sestavě dodávala se dvěma velikostmi držáků kvadratických nožů, a to menším do velikosti kvadrátu 15×15 tzv. tool holder 15 (30049400), a větším 40×40 tzv. tool holder 40 (30054100), pohonem plochým řemenem (později klínovým) a vestavným čerpadlem emulze umístěném uvnitř ve stojanu spolu z cca 12 litrovou těžkou masivní vanou (celková váha brusky se standardním příslušenstvím je 235 kg). Dále je k brusce poměrně velké množství příslušenství , které se upíná do základního inklinačního držáku, který se pohybuje po broušené tyči o průměru 25mm, pomocná tyč o průměru 14mm se používá pro opření základního inklinačního držáku při jeho vyklopení směrem dozadu. Inklinace (naklonění) lze provádět v rozsahu +-26°, přičemž dělení je po 2° typicky úhly hřbetu, případně čela břitu. V horozontální rovině jsou přípravky otočné v rozsahu 360° na broušeném 16mm čepu, držáky 15 a 40 jsou navíc výklopné vůči ose kotouče.

 

 

 

 

Inklinační základní držák, který se pohybuje po broušené tyči je utěsněn na obou stranách pryžovými manžetami, jak vypadají přesné originály jsem se bohužel nedopátral, nicméně pasují tam přesně tyhle stírací kroužky (AD48 25×33,6×5,3/6,8 AU95, případně jednobřit AE 42 25×33,6×5,3/7 AU90) nicméně v mém případě byla originální tyč natolik vyběhaná, že se její průměr a ovalita měnila v průběhu měření až o 0,06mm a to se mně jevilo jako poměrně hodně, tak jsem vyrobil základní nosnou tyč úplně novou z tyče lineárního vedení, inklinační držák jsem pak zevnitř jen vyhonoval přímo na lineární 25mm tyč a chodí to po tom sametově, stírací kroužky nejenom chrání proti vniknutí nečistot k vodící tyči, ale fungují jako zádrž olejového filmu uvnitř držáku. Celá tyč je posuvná v rozsahu cca 5mm odpruženou pravou částí, kdy na levé je otočná matice se stupnicí se 100 dílky a dělením 0,01 mm pro přidávání do řezu.

 

 

 

 

Součásti opravy byly také levý a pravý držák vodící a opěrně tyče, držáky jsem v páru vystružil, novou vodící tyč nabrousil na průměr a bronzové pouzdra zaškrabal na tyč, po sestavení jsem ještě zaškrabal spodní plochy držáků na vrchní vanu.

 

 

 

 

Co mne při celkové generální opravě potěšilo, bylo opravdu nadstandardní provedení odlitků, respektive jejich hladký povrch, kdy není nutné používat pod výsledný lak velkou vrstvu kytu, například vrchní vana je jak vymodelovaná. Konkrétní kus měl snad 5 různých štětkových nátěrů různě na sobě, udělal jsem tedy komplet odmaštění a sundání nátěrů machanicky na první barvu až litinu, Poté následovalo vykytování a nástřik 2K PUR v odstínu RAL 6021.

 

 

 

 

 

 

 

 

Staré typy brusek měly hřídel brusného vřetene v provedení vcelku s hřídelí pro vybrušovací kotouč. Bohužel brusku někdo používal s keramickými kotouči a pravděpodobně ani nemazal, vřeteno a pouzdra to měli za sebou, naštěstí se mi podařil osehnat druhý vřeteník v perfektním stavu a jako bonus to byl novější s výměnnými prodlužovacími trny na kotouče 100mm. K mazání používám olej Mobil Velocité No.3 (podle manuálu jsou nastaveny kapací maznice na 10-12 kapek za hodinu).

 

 

 

 

Protože na brusce se pracuje zásadně s emulzí a je nutné při broušení TK nástrojů chladit břit, dodávali se k brusce zakázkové ostřikové štíty, ty jsem pochopitelně neměl, vyrobil jsem si tedy svoje z 2mm hobbyglass co se dá sehnat v baumarketech a protože se mně moc nechtělo je tam strkat přes lak, navrhl jsem si a vytiskl na Bambulabu jejich držáky, držáky jsou pružně uchycené k vaně a ostřikové štíty jsou lehce vysunout.

 

 

 

 

Samozřejmostí byla nová elektroinstalace, nové LED osvětlení protože na už hůř vidím v detailech, původní chladící gadice jsem nahradil Loc-line. Výměna veškerých valivých ložisek, v čerpadle, motoru a kladkách. Pro pohon jsem použil tenký plochý řemen optibelt Optimax HF 1640mm /30mm, který se dá poměrně lehce sehnat, je tenký 1mm a pokud je schopný zvládnout pohon soustruhu tak takovou malou brusku určitě. Stojan pak obsahuje ve dveřích litý držák vystlaný bronzovými pouzdry na malý nebo velký držák nožů a ruční opěrku na dobrušování.

 

 

 

 

Bruska je prozatím bez brusných kotoučů, které jsou momentálně ve výrobě, protože jsem potřeboval nastavit axiální vůli a ta bez kotoučů nastavit nejde, nabrousil jsem si rozpěrné podložky abych simuloval tloušťku kotoučů.

 

 

 

 

Níže fotky z dovozu a výsledek generální opravy.

 

 

 

 

Nedávno se mně podařilo sehnat část závitořezného přípravku na Schaublina TL, případně pak na Schaublina TO, a to typ 102-85.200, jedná se o první model kde je nůž přímo na rameni, byla to jen základna, rameno, patrony a držák nože, musel jsem dodělat komplet ozubená kola na M a W, lyru, trny, pouzdra, pružinu, dorazy, vřetenové kola a pojezdovou lištu s vyhazovačem. Místo originálního držáku na kotoučové nože jde samozřejmě nasadit i klasický Tripan 111.

 

 

 

 

 

 

Se zařízením lze řezat vnější i vnitřní, pravé i levé závity do cca 100mm délky a průměr cca 120mm do 3mm stoupání. Součástí jsou výměnné patrony na veškeré druhy závitů, patrony jdou samozřejmě dodělat podle specifikace a požadavků, nicméně základní sada obsahuje veškeré stoupání jak metrické tak palcové. K závitovým patronám o průměru 40mm jsou také výměnné palce, patrony pak umožňují řezání ukončených závitů bez různých výběhů apod. což je velmi šikovné a lze řezat závit až ke stěně, případně pak v dutinách u vnitřních závitů s vyloučením ulomení nože…další výhodou je potom možnost použití víceřadých kotoučových profilových nožů.

 

 

 

 

 

 

Závitové patrony spolu s 14 ks výměnných kol zajišťují vždy vždy kompletní a celé ukončené poměrové číslo 1:1, 1:2, 1:3 atp…..jakmile se tedy nastaví dané stoupání, obsluha se nemusí už starat nikdy o to, aby se trefila zpět do řezu, definován je přesně jak konec, tak i začátek závitu (šneky na identickém hlavovém průměru), nastavením šikmého palce na loži s kalenou nosnou deskou se pak určuje délka a konec řezaného závitu, začátek závitu je dán dorazem ramene do upínacího prvku, vodící tyče, který zároveň tvoří oporu vratné pružiny. Jde o mnohem jednodušší variantu řezání závitů jak na klasickém soustruhu u kterého lze rozepnutím matice řezat jen určitou část stoupání, neboť šroub je shodný pro všechna stoupání a závitové hodinky někdy neumí pomoci. Dalo by se říct, že jde o jednoduché ale velmi efektivní kopírování závitu z matrice do obrobku, na rameno jde upnout také frézovací vřeteno nebo brusné vřeteno, které umožní závit opracovat jiným způsobem.

 

 

 

Na patrony a palce jsem si na 3D tiskárně vyrobil držáky na stěnu z PETG.

 

 

 

 

 

 

Pro pákové upínání je třeba mít objímku zadní části vřetene ve variantě s 50z aby bylo možné zároveň použití kleštin, objímka je nachystaná na průměr 52mm, provedl jsem tedy dodatečné odvalení ozubení na plovoucím trnu. Možné je také jen osazení zadní části vřetene volnými koly a to buď ve variantě s 40, nebo s 50 z kolem (jiná tabulka na skladbu kol).

 

 

 

pár ukázek příkladů práce s tímto přípravkem,  je to pěkná historická klasika  https://www.youtube.com/shorts/6-YU-6ZII30

Revolex pro Schaublin 102. Revolex je čtyřnožová revolverová hlava pro Schaublin 102, byla dodávána jako alternativa k originální čtyřnožové hlavě Schaublin s katalogovým číslem 102-46.100. Hlava byla vyrobena s přímým upínáním na vrchní suport schaublina. Od originální hlavy se liší především výškou spodní části o síle 10mm, lze tedy efektivně využívat pouze nože 10x10mm. Princip je identický jako u hlavy Schaublin, při povolení vrchní páky dojde k zaklesnutí ozubu do hlavy a pootočení o další pozici nože jednou rukou. Revolex je klasická alternativa Tripanu.

 

 

---

 

Šikovné dělící a frézovací zařízení Schaublin s katalogovým číslem 102-87.900 je univerzálně použitelné u všech vrchních suportů soustruhů Schaublin řady 102. Vyrábělo se jen ve variantě W20, tedy s kleštinami W20. Asi nejuniverzálnější je potom s pákovými suporty 102-47 a 102-45, každopádně i se základním, klasickým křížovým suportem. Přípravek je opět krásnou ukázkou využití soustruhu i na zcela netradiční obráběcí operace v jednoduchém dělení 2,3,4,6 .

 

---