KOVOVÝROBA
  • TECHNOLOGICKÉ MOŽNOSTI
  • STROJNÍ VYBAVENÍ
  • PROJEKTY
  • PRODEJ
  • 3D TVORBA
TECHNOLOGIE
  • MATERIÁLY
  • ŘEZNÉ PODMÍNKY NÁSTROJŮ
  • VÝROBNÍ PROCESY
JAK TO UPNOUT ?
  • JAK UPNOUT NÁSTROJ
  • JAK UPNOUT OBROBEK
JAK TO VYROBIT ?
  • TABULKY
  • TEORIE OBRÁBĚNÍ
  • TIPY Z PRAXE
JAK TO NABROUSIT ?
  • BROUŠENÍ NÁSTROJŮ
  • GEOMETRIE NÁSTROJŮ
  • OPTIMÁLNÍ NASTAVENÍ
  • OSTŘENÍ V PRAXI
ZAJÍMAVOSTI
  • Stroje v ČSR
  • Z historie
UKÁZKY VÝROBY
P1050180 p1040790 p1080727 P1030578
www.tumliKOVO.cz-česky www.tumliKOVO.cz-english www.tumliKOVO.cz-deutsch www.tumliKOVO.cz-по-русски www.tumliKOVO.cz-en français www.tumliKOVO.cz-in italiano www.tumliKOVO.cz-en español www.tumliKOVO.cz-português www.tumliKOVO.cz-po polsku www.tumliKOVO.cz-japan
TOPlist

Archív kategorie ‘Nástrojové oceli obecně’

Nástrojové oceli jsou oceli třídy 19 a rozdělují se na tyto skupiny:

 

Nástrojové oceli uhlíkové

Na nástroje jsou většinou vhodné méně prokalitelné oceli, aby nástroj byl houževnatější. Na řezné nástroje se volí oceli s větším obsahem uhlíku, asi 0,7 až 1,4 %, na nástroje ke stříhání oceli s 0,5 až 1,2 % C. Na pilníky se používají hlavně uhlíkové oceli a jen výjimečně nizkolegované oceli. U nástrojů na obrábění dřeva bývá obsah uhlíku obvykle nižší než u ná­strojů na obrábění kovů. Nástroje pracující rázem (kladiva, pneumatické nářadí) musí být sice tvrdé, ale také dostatečně houževnaté a mívají nejvýše 1 % C

Nástrojové ocelí vyhovují při menších nárocích na nástroj. Jejich nevý­hodou je poměrně rychlý pokles tvrdosti vlivem popouštění při ohřevu. Vý­hodnější je ocel s větším obsahem uhlíku, např. ocel 19252 asi s 1,3 % C.

Nástrojové oceli slitinové legované

se volí pro více namáhané nástroje. Jsou legované zejména V, Cr, W, Mo, Si, Mn, Ni, hlavně jejich vhodnou kombinací.

Trvanlivost ostří řezných nástrojů na obrábění kovů zvyšuje přísada karbidotvorných prvků, zejména Cr, V a W. Legující prvky také usnadňují kalení a zabraňují vzniku trhlin. Výhodnější jsou oceli rychlořezné, které jsou dobře odolné proti popouštění teplem, vznikajícím při řezu.

Nože na stříhání tlustých plechů jsou namáhány hlavně na ohyb a tlak. Musí být proto houževnaté, s nižším obsahem uhlíku (max. asi 0,7 %), současně však velmi odolné proti opotřebení a proto jsou nejcastěji legovány Cr, Ni, V, Mn. Méně prokalitelné ocelí se volí na nástroje namáhané střídavě rázem (pneumatické nářadí). Mají nižší obsah uhlíku a legujícími prvky jsou hlavně Si a Cr, pro velká namáhání ještě W.

U měřicích nástrojů se vyžaduje, aby při kalení a během provozu nemě­nily své rozměry. Volí se také oceli dobře obrobitelné a leštitelné, odolávající stárnutí. Stabilizace rozměrů se dosahuje urychlením objemových změn, které mohou nastat během dlouhé doby v zakalené struktuře nástroje. Nelegované a nizkolegované oceli se stabilizují popouštěním, vysoce legované oceli ochlazením v tekutém vzduchu. U měřicích, nástrojů se někdy používá i tvrdého chromování.

Nástroje k tažení, ražení apod. jsou méně namáhány na ohyb a na opo­třebení a většinou se volí méně prokalitelné oceli s vysokým obsahem uhlíku, legované hlavně chromém a vanadem. Kromě tvrdosti se požaduje i značná houževnatost, a proto se uplatňují vlastnosti slitinových ocelí, zejména jejich velká houževnatost, odolnost proti opotřebení a proti popou­štění.

Nástroje pracující zatepla musí mít dostačující pevnost a tvrdost za pra­covních teplot a časté změny teplot se nesmějí nepříznivě projevovat na změnách vlastností a rozměrů. Uhlíkových ocelí je možno použít jen na zá­pustky méně tepelně namáhané a pro menší počet výkovků. Pro tepelně značně namáhané zápustky jsou vhodné tvrdé a houževnaté oceli s nižším obsahem uhlíku (0,3 až 0,5 %), legované Cr, V, W, Mo, případně i Si nebo Ni. Nejvýše tepelně namáhané zápustky se dělají ze zušlechtěných ocelí obsahujících až 10% W, které jsou velmi odolné proti popouštění.

Nože k nůžkám na stříhání zateplá jsou velmi tepelně namáhány a dělají se z ocelí s nízkým obsahem uhlíku (asi 0,3 %) s 5 až 10 % W a s další pří­sadou Cr a V,

Oceli na formy k lití pod tlakem mívají nízký obsah uhlíku (pod 0,5 %) se značně vysokým obsahem W a přísadou Cr a V. K lití kovů s nízkými teplotami tavení (Zn, Sn, Pb) stačí oceli uhlíkové nebo s přísadou Cr a V.

Nástrojové oceli slitinové rychlořezné (HSS)

Zvětšování řezné rychlosti při obrábění je omezené nástroji % uhlíkových a nízkolegovaných ocelí, které se při velké řezné rychlosti rychle ohřívají, nastává popouštění a rychlé otupení nástroje. Značné zvýšení řezné rych­losti, a tím i zvětšení produktivity práce umožňují rychlořezné oceli. Hlavní přísadové prvky jsou wolfram W (zvětšuje řezivost nástroje), chrom Cr (zlepšuje kalitelnost) a vanad V, který zvětšuje odolnost proti popouštění a opotře­bení. Přiměřené množství uhlíku slouží k vytvoření správného množství karbidů, aby ocel byla dobře kalitelná a dostatečně tvrdá. Některé oceli mají ještě přísadu kobaltu Co, který zabraňuje přehřátí při ohřevu na vysokou kalicí teplotu a umožňuje lepší rozpouštění karbidů.

Nejstarší a nejužívanější druh rychlořezné oceli má 0,7 % Cr, 18 % W, 4,3 % Cr a 1,4 % V (19824). Pro největší výkony se přidává 5 až 10 % Co. Pro jemné a přesné obrábění na čisto je vhodná ocel 19810 která má Poldi označení (RADECO).

Nástrojové oceli slitinové na lité nástroje

Nástroje z rychlořezných ocelí, lité buď sklopným litím, nebo odstředivě, mají lepší řezivost než nástroje kované, jsou ovšem křehčí. Popouštěcí stálost je asi stejná jako u ocelí kovaných.

Nejpoužívanější jsou oceli:

42 29 22, chromniklová litá ocel na protahovací trny, 42 29 92, rychlořezná ocel na lité frézy,   výhrubníky a břitové destičky soustružnických nožů.

Nástrojové oceli se slinutým karbidem(SK)

se často označují SK a slouží pro největší řezné rychlosti. Lze jimi obrábět i nejtvrdší materiály a umožňují také obrábět při teplotách až 700 °C, aniž ztratí ostří. Většinou se ze slinutých karbidů vyrábějí destičky, které se při­pevňují k držákům z uhlíkové oceli buď pájením, nebo mechanicky. Na nejobtížněji obrobitelné materiály se již vyrábějí celé nástroje ze slinutých karbidů, např. frézy, průvlaky k tažení wolframových drátů, některé druhy zápustek, vložky do lisovnic atd.

 Oceli se na výrobních podkladech označují číselnými značkami, které se skládají ze základní číselné značky a zpravidla ještě z doplňkových číslic, oddělených tečkou (značí druh tepelného zpracování). Základní značka je pětimístné číslo, např. 19858.

První číslice 1 vyjadřuje, že jde o ocel k tváření. Druhá číslice 9 znamená jakostní skupinu ocelí. Spojením první a druhé číslice vzniká dvojčíslí, značící třídu oceli:

Nástrojové oceli třídy 19 jsou bud uhlíkové, nebo slitinové.

Třetí číslice vyjadřuje přísadovou skupinu, kombinaci přísadových prvků:

  • 0, 1, 2 — nástrojové oceli uhlíkové,
  • 3  — nástrojové oceli manganové, křemíkové, vanadové,
  • 4  — nástrojové oceli chromové,
  • 5  — nástrojové oceli chrom-molybdenové,
  • 6  — nástrojové oceli niklové,
  • 7  — nástrojové oceli wolframové,
  • 8  — nástrojové oceli rychlořezné,
  • 9  — volné, neobsazené.

U nástrojových ocelí uhlíkových udává dvojčíslí z třetí a čtvrté číslice střední obsah uhlíku. Nejmenší obsah uhlíku (0,30 až 0,40 %) má ocel 19063 a největší obsah (1,35 až 1,50 %) ocel 19275. Pátá číslice u ocelí uhlíkových a čtvrtá a pátá u ocelí slitinových, slouží k jemnějšímu rozlišení nástrojo­vých ocelí.

Doplňkové číslice za značením oceli oddělené za tečkou jsou ve tvaru 1XXXX .doplňková číslice:

  • 0 — tepelně nezpracovaný
  • 1 — normalizačně žíhaný
  • 2 — žíhaný (s uvedením způsobu žíhání)
  • 3 — žíhaný na měkko
  • 4 — kalený nebo kalený a popouštěný při nízkých teplotách, po rozpouštěcím žíhání (jen u austenitických ocelí)
  • 5 — normalizačně žíhaný a popouštěný
  • 6 — zušlechtěný na dolní pevnost obvyklou u příslušné oceli
  • 7 — zušlechtěný na střední pevnost obvyklou u příslušné oceli
  • 8 —zušlechtěný na horní pevnost obvyklou u příslušné oceli
  • 9 — stavy, které nelze označit číslicemi 0 až 8

Za první doplňkovou číslicí se může vyskytovat ještě jedna číslice, která značí stupeň přetváření.

 K výrobě nástrojů se používá jakostních uhlíkových, slitinových a rychlo­řezných ocelí, k výrobě přípravků pak běžných i jakostních ocelí. Ve zvlášt­ních případech je nutné použít i neželezných kovů nebo plastických hmot.

Nástrojové oceli musí vyhovovat všem požadavkům různých druhů ná­strojů, např. pro obrábění, tváření za tepla, měřidlům, formám na tlakové lití atd. Tyto požadavky musí odpovídat vhodnému druhu oceli s možností potřebného tepelného zpracování, neboť většinou se všechny nástroje tepelně zpracovávají.

Nástrojové oceli musí vyhovovat těmto základním požadavkům:

 

TVRDOST A PEVNOST

závisí na obsahu uhlíku a způsobu tepelného zpracování. Tvrdost zakalené uhlíkové oceli stoupá asi až do 0,8% C, kdy dosahuje největší hodnoty, asi 67 HRC. Dalším zvyšováním obsahu uhlíku se zvětšuje odolnost proti opotřebení. Vysoká tvrdost se využije převážně u nástrojů pro obrábění, kdežto nástroje pro tváření jsou obvykle vystaveny účinkům mechanických rázů a vyžadují nižší tvrdost.

HOUŽEVNATOST

vyžadují většinou nástroje pro tváření, namáhané často kombinovanými silami v tahu, tlaku, ohybu, krůtu a dynamickými rázy. Volí se proto i menší tvrdost na úkor potřebné houževnatosti. Houževnatá ocel má jemnozrnnou strukturu získanou správným postupem tepelného zpracování a musí být prosta vnitřních nečistot, trhlinek a vnitřního pnutí.

ODOLNOST PROTI POPOUŠTĚNÍ

závisí na chemickém složení nástrojových ocelí. Uhlíkové oceli a většina nízkolegovaných ocelí si podržuje maximální tvrdost jen do 200 až 300 °C. Oceli slitinové (pro práci zatepla) a rychlořezné oceli mohou být používány až do 500 až 600 °0, aniž dojde k výraznému snížení tvrdosti, získané tepel­ným zpracováním.

ŘEZIVOST A ODOLNOST PROTI OTĚRU

závisí jednak na tvrdosti, jednak na struktuře oceli, tj. na množství a druhu karbidů, které jsou dány obsahem uhlíku. Oceli odolné proti otěru zajišťují současně i dobrou řezivost nástrojů.

PROKALITELNOST

závisí na chemickém složení oceli a na velikosti nástroje. Dobrá prokalitelnost je nutná u nástrojů, které kromě povrchu musí být tepelně zpraco­vány i Do hloubky průřezu, např. u zápustek, forem pro tlakové lití apod. U uhlíkových ocelí je prokalitelnost malá a zvyšuje se přídavkem manganu, niklu, chrómu atd.

STÁLOST ROZMĚRŮ

závisí na druhu oceli a vhodném postupu tepelného zpracování. Stálost rozměrů se vyžaduje nejen při tepelném zpracování oceli, ale i po tepelném zpracování během provozu. Vysokou stálost rozměrů vyžadují zejména mě­řidla a velmi přesné zápustky, pro které jsou také vyráběny speciální oceli.

DALŠÍ POŽADAVKY

jsou jednak speciální podle druhu použití nástrojů, jednak všeobecné, spo­lečné všem výrobkům nástrojárny. Speciální požadavky na vlastnosti ná­strojových ocelí jsou např. odolnost proti trhlinkám, odolnost proti korozi roztavenými kovy, malá tepelná roztažnost, možnost chemicko-tepelných úprav apod. K všeobecným požadavkům patří především nízká cena oceli, dobrá obrobitelnost, odolnost proti přehřátí atd.

 Určitě vás také bude zajímat jak se nástrojové oceli značí a co znamenají jednotlivé číslice.