KOVOVÝROBA
  • TECHNOLOGICKÉ MOŽNOSTI
  • STROJNÍ VYBAVENÍ
  • PROJEKTY
  • PRODEJ
  • 3D TVORBA
TECHNOLOGIE
  • MATERIÁLY
  • ŘEZNÉ PODMÍNKY NÁSTROJŮ
  • VÝROBNÍ PROCESY
JAK TO UPNOUT ?
  • JAK UPNOUT NÁSTROJ
  • JAK UPNOUT OBROBEK
JAK TO VYROBIT ?
  • TABULKY
  • TEORIE OBRÁBĚNÍ
  • TIPY Z PRAXE
JAK TO NABROUSIT ?
  • BROUŠENÍ NÁSTROJŮ
  • GEOMETRIE NÁSTROJŮ
  • OPTIMÁLNÍ NASTAVENÍ
  • OSTŘENÍ V PRAXI
ZAJÍMAVOSTI
  • Stroje v ČSR
  • Z historie
UKÁZKY VÝROBY
p1050733 P1030779 P1050182 P1030572
www.tumliKOVO.cz-česky www.tumliKOVO.cz-english www.tumliKOVO.cz-deutsch www.tumliKOVO.cz-по-русски www.tumliKOVO.cz-en français www.tumliKOVO.cz-in italiano www.tumliKOVO.cz-en español www.tumliKOVO.cz-português www.tumliKOVO.cz-po polsku www.tumliKOVO.cz-japan
hoby cnc mašinky a jiné domácí cnc projekty - každý den nové informace
TOPlist

Zajímavé počtení  z „nástrojaře speciálních měřidel“  Outrata, Deiss r. 1956

ORGANISACE MEZD VE STROJÍRENSTVÍ

Mzda v socialistické společnosti je podílem na národním důchodu, který je určen na individuální spotřebu pracujících. Mzda je odměna za práci, kterou dostává dělník podle množství a jakosti vykonané práce. To jsou základní zákony organisace mezd, zakotvené v naší Ústavě 9. května. Rozdělování národního důchodu podle práce má každého jednotlivce podněcovat ke zvyšování jeho kvalifikace, k lepšímu využívání techniky, lepší produktivitě práce. Aby se zvyšoval národní důchod, je zapotřebí, aby produktivita práce rostla rychleji než rostou mzdy. Proto je výše mzdy u každého jednotlivce závislá i na vzájemném poměru růstu produktivity a mezd. Stoupá-li produktivita více, přibývá rychleji více výrobků všeho druhu a přitom se tyto výrobky zlevňují; zvyšuje se životní úroveň.

Mzdové rovnostářství

Kdybychom nedbali zásady, že mzda má být závislá na jakosti a množství práce, docházelo by ke škodlivé mzdové nivelisaci. To znamená, že by se platilo za práci nekvalifikovanou stejně jako za kvalifikovanou, za práci jednoduchou stejně jako za práci těžkou. Pracující by vyhledávali více práce jednoduché, méně namáhavé. Takovéto rovnostářství by ohrožovalo přímo socialistickou výstavbu naší vlasti. Pro praktické určování mezd nám slouží katalogy prací a mzdová stupnice.

Katalogy prací

Abychom mohli práce různě kvalifikované odměňovat různou mzdou, musíme práce roztřídit podle jejich jakosti. V každém pracovním oboru se vyskytuje celá řada prací počínaje prací jednoduchou a lehkou až po práce, které vyžadují vysoké kvalifikace. Podle požadavků, které klade práce na člověka při jejím vykonávání, zařazujeme práce stejně či přibližně stejně kvalifikované a obtížné do stejného stupně, který nazýváme pracovní třídou. V kovoprůmyslu je 8 pracovních tříd. V poslední třídě jsou zařazeny práce nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější, takové práce se vyskytují jen v některých pracovních oborech.
V přehledu obsahují jednotlivé třídy tyto práce:
1. třída – nejjednodušší práce, které lze vykonávat po stručném poučení bez jakéhokoliv výcviku a zaučování;
2. třída – jednoduché práce, které vyžadují zapracování jednoho měsíce a určitých znalostí věcí a práce;
3. třída – nacvičitelné a naučitelné práce, vyžadující zapracování až 3 měsíců a s tím spojených malých jednostranných znalostí, výcviku a zkušeností
4. třída – jednoduché odborné práce, vyžadující zaučení až 1 rok, částečných odborných znalostí práce, avšak většího cviku a zručnosti;
5. třída – běžné odborné práce, vyžadující takových znalostí, jakých se dosáhne vyučením nebo soustavným zaučením doplněným zkušenostmi
6. třída – složitější odborné práce, vyžadující úplných znalostí oboru, zvláštní zručnosti a zkušeností, kterých lze nabýt delší praxí
7. třída – odpovědné odborné práce, vyžadující dlouholetých zkušeností nebo i větších znalostí theoretických a předpokládajících úplnou samostatnost
8. třída – velmi odpovědné odborné práce, pro něž není podkladů, pouze kusé disposice a jež vyžadují mistrné dovednosti, zkušenosti a úplné samostatnosti.

Státní katalog prací a závodní katalogy

Vodítkem pro zařazování prací do pracovních tříd je tzv. „Státní katalog prací“, který obsahuje sbírku vzorových prací pro zařazování. Vzory příkladů ve Státním katalogu prací mají zajistit, aby se práce ve strojírenství roztřiďovaly a zařazovaly podle těchto vzorů jednotně ve všech závodech. Státní katalog prací obsahuje jen vzorové příklady typických prací; aby se zařazování prací v jednotlivých závodech usnadnilo, byly vypracovány závodní katalogy, které obsahují příklady prací, jež se vyskytují v závodě.

Mzdová stupnice

Pro každou pracovní třídu je stanoven základní mzdový tarif. Pro první pracovní třídu nejnižší, pro osmou nejvyšší. Každému pracovníkovi přísluší mzdový tarif té pracovní třídy, do níž práce, kterou vykonává, patří. Ve strojírenské výrobě máme dvě různé stupnice mzdových tarifů, a to:
a) pro normální provozy,
b) pro horké provozy.
V současné době platí ve strojírenství tyto tarify:
Pracovní třídy
Třídy 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Základní mzdové tarify normální provozy . 1,98 -2,17- 2,40- 2,64- 2,92- 3,24- 3,58- 3,98 Kčs/hod.
horké provozy . . 2,08- 2,28- 2,50- 2,74- 3,02- 3,34- 3,68- 4,08 Kčs/hod.

Formy mezd

Mzdová stupnice určuje základní odměnu za práci podle kvalifikace; avšak mzda u práce stejné kvalifikace musí být závislá i na množství vykonané práce. Také zde je nutno zajistit pobídkovost mzdy, což se děje podle toho, jaké formy mzdy se používá.
Jsou dvě základní formy mzdy: Mzda časová a mzda úkolová. Mzda podle odpracovaného času, tzv. časová mzda, závisí u téhož dělníka jen na počtu hodin, které odpracoval během výplatního období. Časová mzda nepobízí ke zvyšování produktivity práce, neboť jak vlastní práce, tak i přestávky jsou placeny stejně. Časové mzdy se proto smí používat jen u těch prací, které nelze normovat.
Mzda úkolová nejlépe odpovídá socialistické zásadě odměňování podle množství a jakosti práce; tím, že výdělek dělníka závisí na výsledcích jeho práce, vede ke stálému zvyšování produktivity práce.
Základem pro určení úkolové mzdy je:

1. norma času stanovená pro vykonávání práce,
2. úkolový tarif, který je odvozen ze základního mzdového tarifu. Úkolový tarif je dále u téže pracovní třídy závislý na jakosti normy. U norem stanovených nepřesnými způsoby normování, jako je např. odhad, je úkolový tarif o 9 % vyšší než základní tarif téže pracovní třídy. U norem stanovených methodou technického normování, tj.u technicky podložených norem, je úkolový tarif o 18 % vyšší než základní tarif téže pracovní třídy.
Výdělek při mzdě úkolové je závislý na počtu zhotovených kusů dobré jakosti.
Tak na př.: Pro broušení čepů na brusce je časová norma Nc = 6 minut za kus; práce byla zařazena do 5. pracovní třídy.
Základní tarif 5. pracovní třídy = 2,92 Kčs/hod.
Úkolový tarif 5. pracovní třídy (18 %) = 3,45 Kčs/hod.
Úkol za 1 kus v haléřích se vypočítá takto:
Jedna minuta práce v úkolu stojí =5,75 haléřů.
Za normu 6 minut je 6 x 5,75 h = 34,5 hal.
Obrousil-li brusič za hodinu 10 čepů, je jeho mzda za hodinu 10 x X 34,5 = 3,45 Kčs.
Jestliže dělník zvýší výkon a udělá za hodinu 14 čepů, bude jeho hodinový výdělek …. 14 x 34,5 = 4,83 Kčs/hod. Jeho výdělek se zvýšil o 4,83 — 3,45 = 1,38 Kčs/hod.
Pro zavedení úkolové mzdy je zapotřebí:
a) správných, technicky podložených časových norem, které vylučují rovnostářství ve mzdách;
b) zajistit kontrolu počtu a jakosti výrobků.

Progresivní úkolová mzda

Kromě normální úkolové mzdy se ve zvláštních případech používá progresivní úkolové mzdy. Je to taková forma mzdy, při které dělník dostává za množství zpracované nad určitou hranici zvláštní příplatek k normální úkolové mzdě. Výdělek nad tuto hranici roste pak rychleji (progresivněji) než u prosté úkolové mzdy. Progresivní úkolová mzda se zavádí jen na rozhodujících úsecích výroby, na tzv. úzkých profilech, kde je zapotřebí zvýšit výrobnost. Podmínkou pro zavedení jsou především technicky podložené časové normy, dále spolehlivá kontrola jakosti výrobků. Progresivní úkolová mzda platí obyčejně jen po určitou, přesně stanovenou dobu. Její zavedení je vázáno na zvláštní souhlas.

Časová mzda s prémií

Socialistickou formu mzdovou, tj. úkol, nelze zavést tam, kde nejsou splněny podmínky pro normování. Časová mzda je zase nedostatečnou pobídkou k zvyšování produktivity práce. Proto, aby i zaměstnanci pracující v časové mzdě měli zájem na dosažení lepších výsledků práce, a tím bylo zajištěno stálé zvyšování její produktivity, používá se prémiování. Prémie není tedy nějakou samostatnou formou mzdy, jako je na př. mzda úkolová a mzda časová, nýbrž používá se jí vždy ve spojení s některou z těchto základních mezd.
Prémie není však pevným příplatkem ke mzdě, ale je závislá vždy na splnění určitých ukazatelů, jako je na př. ukazatel úspory materiálu nebo ukazatel úspory energie. Prémie je tím větší, čím jsou dosažené výsledky práce (úspory) lepší. Je proto nutno předem stanovit, jaká je závislost mezi výsledky práce a velikostí prémie, to znamená, kolik procent ze základní mzdy dostane pracovník, jestliže zlepší ukazatele. Pobídkovost při prémiování je zajištěna tím, že musí být předem známo, za jaké výsledky práce se prémie vyplácí a jaký je vztah mezi výsledkem a prémií.

 

 


 

Přečtěte si také :