KOVOVÝROBA
  • TECHNOLOGICKÉ MOŽNOSTI
  • STROJNÍ VYBAVENÍ
  • PROJEKTY
  • PRODEJ
  • 3D TVORBA
TECHNOLOGIE
  • MATERIÁLY
  • ŘEZNÉ PODMÍNKY NÁSTROJŮ
  • VÝROBNÍ PROCESY
JAK TO UPNOUT ?
  • JAK UPNOUT NÁSTROJ
  • JAK UPNOUT OBROBEK
JAK TO VYROBIT ?
  • TABULKY
  • TEORIE OBRÁBĚNÍ
  • TIPY Z PRAXE
JAK TO NABROUSIT ?
  • BROUŠENÍ NÁSTROJŮ
  • GEOMETRIE NÁSTROJŮ
  • OPTIMÁLNÍ NASTAVENÍ
  • OSTŘENÍ V PRAXI
ZAJÍMAVOSTI
  • Stroje v ČSR
  • Z historie
UKÁZKY VÝROBY
P1030829 p1060943 P1050487 P1040680
www.tumliKOVO.cz-česky www.tumliKOVO.cz-english www.tumliKOVO.cz-deutsch www.tumliKOVO.cz-по-русски www.tumliKOVO.cz-en français www.tumliKOVO.cz-in italiano www.tumliKOVO.cz-en español www.tumliKOVO.cz-português www.tumliKOVO.cz-po polsku www.tumliKOVO.cz-japan
TOPlist

Zaškrabávání je dodatečné, většinou ruční opracování ploch, které musí vyhovovat nej­přísnějším požadavkům. Zaškrabávání je také jednou z nejnamáhavějších ručních prací.

Přesnost dosahovaná zaškrabáváním náleží k nejpřesnějším způsobům opracování a předčí ji jen přesné strojní broušení, honování a lapování. Zaškrabáváním se dosahuje přesnosti do 0,003 mm v rovinnosti, přibližně v 1. třídě jakosti.

Plochy určené k zaškrabávání se hlavně hoblují, frézují a vyvrtáva jí. Broušené plochy, obsahující zbytky brusiva se zaškrabávají obtížně a škrabák na nich nezabírá.

Jakost zaškrabávaných ploch je stanovena ČSN 01 44 55.

Podle této normy se zaškrabávané plochy dělí podle jakosti a způsobu použití na pět tříd s označením od nejpřesnější třídy k nejhrubší 1, 2, 3, 4, 5,

Jednotlivé třídy jakostí zaškrabaných ploch jsou určeny počtem dotyko­vých plošek mezi zaškrabávanou plochou a kontrolní plochou příměmé desky. Dotykové plošky mají být přibližně rovnoměrně rozloženy na ploše čtverce o straně 25 mm, tj. na ploše 625 mm2 (tak jak na obrázku) a kontroluje se na barvu. Drsnost obrobených ploch před zaškrabáváním smí být nejvýše Hmax = 18 μ tj. přibližně Hsk = 4 μ.

 

zaškrabávané třídy přesnosti

 

V případech, kde určení počtu dotykových plošek na čtverci 25 x 25 mm není spolehlivé (úzké nebo přerušované plochy), mohou se dotykové plošky spočítat na ploše jiného rozměru a přepočítat na plochu 25 X 25 mm.

U ploch 4. a 5. třídy jakosti se ploška přesahující polovinou nebo větší částí své plochy obvod měřeného čtverce, počítá jako polovina plošky. Přesahuje-li ploška menší částí než polovinou své plochy obvod měřeného čtverce, počítá se jako ploška celá.

Velikost používaného příměrného kontrolního nářadí musí být úměrná velikosti zaškrabávané plochy.

Třída jakosti 1 2 3 4 5
Počet dotykových plošek od 24 do 32 14 až 22 9 až 12 6 až 8 3 až 5
Drsnost Ha(µ.m.) 0,2 0,2 0,4 0,8 1,6
Příklady použiti Přesné měřicí  stroje, přístroje a měřidla Dílenské kontrolní přístroje a kontrolní nářadí Dílenské přípravky a vedení obráběcí ch strojů Vedení těžkých obráběcích strojů Vedení těžkých obráběcích strojů, víka skříní
Přibližná pracnost v min. na 100 cm“ 675 510 360 270 200

Způsoby zaškrabávání

Zaškrabávání je většinou ruční práce. Pokud se při zaškrabávání používá strojního nářadí, používá se většinou pro hrubé zaškrabávání a přesné zakončování se děje ručně.

Převládá především způsob zaškrabávání oběma rukama. Škrabák se drží v pravé ruce (obrázek) a levou rukou se na něj tlačí.

 

zaškrabávání

 

Posuvem škrabáku dopředu se odebírá tříska. Tlouštka odebírané třísky na jeden záběr je závislá na síle, kterou je skrabák přitlačován k zaškrabávané ploše. Tato tloušťka je celkem nepatrná a činí asi 0,005 mm, výjimečně 0,01 mm na jeden záběr.

Zaškrabává se tak, že za současného tlaku na škrabák se posunuje směrem kupředu. Vznikající stopa po nástroji značí odebraný materiál ze zaškrabávané plochy. Délka stopy nástroje souvisí s požadavkem na jakost zaškrabávané plochy. Delší stopa odpovídá hrubému zaškrabávání a bývá kolem 15 mm, kdežto při velmi přesném zaškrabávání se délka stopy zkracuje až na 3 mm a používá se úzkých škrabáků.

Hrubé zaškrabávání odstraňuje hlavně viditelné nerovnosti dlouhými tahy šikmo k stopám po obráběcím nástroji. Teprve při dalším zaškrabávání se plochy přiměřují (tušírují) a zjištěné vrcholky nerovností se zaškrabují krátkými tahy.

Přiměřování je posouvání příměrné desky natřené barvou po kontrolo­vané (zaškrabávané) ploše součástí. Barva se přenáší na nosné části povrchu, které se při posouvání dostávají do styku s příměrnou deskou. Barvou oby-čejne bývá berlínská modř nebo ultramarín rozpuštěný v minerálním oleji. Barva se dá nanášet ve vrstvách tenkých, několik tisícin milimetru a čím tenčí vrstva barvy se nanese, tím menší úchylky lze zjišťovat.

Zaškrabáním výstupků označených barvou od příměrné desky se povrch součásti zarovnává. Dalším přiměřováním a zaškrabáváním se dociluje většího počtu barevných skvrn, tj. dotykových plošek, a stejnoměrného roz­místění těchto plošek po celé zaškrabávané ploše. Tím se také získá potřebná třída jakosti.

Zaškrabávání pomocí tak zvaných háčků se dociluje tlakem na dobře zakalený a nabroušený háček a posuvem háčku směrem k sobě.

Při všech používaných způsobech je škrabák v pracovní poloze postaven pod úhlem 30° až 45° k zaškrabávané ploše (na obrázku)

Měření při zaškrabávání

Základními měřidly používanými pro zaškrabá­vání jsou hlavně příměrné desky a příměrná pravítka tríhranná nebo mosto­vá. Velikost příměrných měřidel se řídí velikostí zaškrabávané plochy a musí být úměrná.

Příměrné nářadí slouží k proměření plochy před zaškrabáváním a ke kontrole označené plochy v průběhu zaškrabávání  tj. k opisování zaškrabávané plochy. Buď se na zaškrabávanou součást přikládá příměrné nářadí, nebo naopak součást na pevně usazenou příměrnou desku: Rozhoduje snad­nost manipulace a dílenské prostředky. V mnoha případech, zejména v těch, u kterých je třeba vzájemně slícovat dvě plochy, používá se místo příměrného nářadí patřičné protisoučásti.

Běžné kontrolní nářadí se používá v případech, kdy se na zaškrabávané plochy vyžaduje dodržení dalších tolerancí, např. při vzájemné vazbě dvou ploch, os atd. Jsou. to zejména spárové a koncové měrky, posuvná měřítka, mikrometry. úhloměry, úhelníky, indikátory, kontrolní trny apod. Mimo běžné kontrolní nářadí se používají speciální kontrolní přípravky, hlavně u součástí, kdo by proměřování béžným kontrolním nářadím bylo zdlou­havé. Dlouhé plochy se měří strunou a optickými měřícími přístroji.

Nástroje k zaškrabávání

K zaškrabávání rovinných a válcových ploch jsou používány škrabáky. Nejsou normalizovány, a proto jejich tvar a roz­měry odpovídají zvyklostem pracovníků a potřebám závodů (na obrázku).

 

 

Pro zaškrabávání rovinných, ploch se používají jednostranné a oboustran­né ploché škrabáky s přímým nebo zaobleným břitem. Šířka těchto škra­báků je dána přesností zaškrabávání. Pro hrubé zaškrabávání jsou vhodné škrabáky o šířce 20 až 30 mm, pro jemné a přesné zaškrabávání 15 až 20 mm a pro velmi přesné zaškrabávání 5 až 12 mm.

 

druhy škrabáků

 

 

Tříhranné přímé a zahnuté škrabáky jsou používány pro zaškrabávání vnitřních ploch pouzder a pánví ložisek.

Škrabáky se vyrábějí z jakostní nástrojové oceli. Pro zaškrabávání tvrd­ších materiálů se používají škrabáky s břity ze slinutých karbidů.

Jakost zaškrábané plochy je závislá na jakosti břitu skrabáku. Správně naostřený škrabák nesmí při zaškrabávání zanechávat stopy jehly, která vzniká při ostření škrabáku na brusech.

Proto se škrabáky po nabroušení obtahují na litinové desce nebo obtahovacím kameni, potřené řídkým strojním olejem. Škrabák se při práci namáčí občas do terpentýnu, vrtacího oleje nebo petroleje.

Strojní škrabák

Zaškrabávání je velmi pracná operace, a proto je snaha tuto ope­raci usnadnit a zrychlit. Zaškrabávání se mechanizuje použitím strojního škrabáku, kterým se zvyšuje produktivita až 25krát. Strojní škrabáky mají pohon buď ohebným hřídelem, řemenovým převodem od elektromotoru, nebo pneumatický. Mechanicky poháněné škrabáky mají stále řadu nedostatků, např. nevyváženost pohybového mechanismu, špatná regulace tlaku na nástroj a zdvihu apod. Pneumatické škrabáky jsou do­konalejší .

Pneumatický škrabák JŠP 4-10 (dodává OSAN) sestává z pneumatického motoru, převodového ústrojí ovládacího mechanismu a z vlastního nástroje — škrabáku s břitovou destičkou ze slinutého karbidu. Motor je poháněn stlačeným vzduchem v rozmezí tlaku 2 až 6 kp/cm2. Škrabák má stavitelný zdvih 4 až 10 mm a je vybaven zařízením pro spouštění a regulaci počtu zdvihů, které si volí pracovník podle obráběného materiálu a podle vlastní zručnosti. Tento pneumatický nástroj mám k dispozici a proto ho popíšu blíže v některém z dalších článků.

Při prvním nasazení je nutno pohybující se škrabák přiložit na zaškrabávanou plochu pod malým úhlem. Přiměřené zvětšení sklonu se řídí kvalitou zaškrabávané plochy a velikostí požadovaného úběru. Při práci je nutno se škrabáken stále pohybovat.

Vibrace zadní rukojeti je odtlumena pryží a přední rukojeť je oddělena od vlastního tělesa pružnou podložkou. Odvod výfukového vzduchu je usměrněn, takže neobtěžuje pracovníka. Do tlakovzdušného potrubí se do­poručuje vestavět olejovač (LU 3) nebo tlakovou maznici (VMT 10), jejichž použitím se podstatně zvyšuje životnost přístroje.

Váha škrabáku JŠP 4-10 je 3,6 kg, počet použitelných zdvihů 600 až 1600 za minutu, spotřeba vzduchu {při tlaku 5 kp/cm2) je 0,29 m3/min. Světlost přívodní hadice 13 mm.

Zaškrabávání ať ruční, či mechanizované strojním škrabákem se pokud možno nahrazuje strojním obráběním na strojích, zvlášť upravených k to­muto účelu. Převládá broušení, zejména na větších kluzných plochách loží obráběcích strojů neboť kvalitně obroušené plochy mají přibližně stejné kluzné vlastnosti jako plochy zaškrabávané. Dále jsou to hoblovky a sou­struhy doplněné suportovými bruskami atd.

Přídavky na zaškrabávání

Snížení pracnosti zaškrabávání lze podpořit i přesnými rozměry a malými úchylkami vzájemné polohy obráběných ploch., které se mají zaškrabávat.

Zásady správného zaškrabávání

K hrubovacímu zaškrabávání jsou vhod­nější těžší škrabáky, kdežto k dokončovacímu zaškrabávání (na předepsaný počet dotykových plošek) lehkého a pružného škrabáku se zaoblenou řeznou hranou. Škrabáky mají být vhodně tvarovány podle zaškrabovaného tvaru povrchu součástí. Aby při zaškrabání nedošlo k poškozeni plochy rýhou, musí být škrabáky stále dobře naostřeny a rohy zaobleny.

Plochu je třeba nejdříve celou stejnoměrně zaškrabat hrubováním a pak je možno začít zaškrabávat hladícím zaškrabáváním na předepsaný počet dotykových plošek, krátkými a lehce obloukovitými tahy při lehkém tlaku.

Zaškrabávat se má pouze při příznivém osvětlení. Často je třeba vytvořit zrcadlem světelné efekty (bez oslnění) nebo zabránit rušivým odrazům stí­nítkem.

Po každém zaškrabávání je vhodné přetřít plochu nejjemnějším smirko­vým plátnem pro odstranění třísek.

Škrabáky z legované oceli nebo břitem ze slinutých karbidů se používají pro tvrdou šedou litinu, silumin a plastické hmoty. Tvrdou ocel je třeba zaškrabávat škrabákem, u kterého je čelní plocha odbroušena a pro lepší záběr škrabáku je vhodné použít chladicí emulzi.

Zvláště kalené škrabáky jsou nutné pro tvrdou šedou litinu, namáčejí se v petroleji a zaškrabává so rychlými silnými tahy. Nezabírá-li škrabák, je vhodné zdrsnit povrch pilníkem nebo sekáčem.

Před opisováním a kontrolou zaškrabávané plochy je nutno nejprve odstranit třísky, vzniklé zaškrabáváním.

Tušírovací barva se nanáší v tenkých a stejnoměrných vrstvách, nejlépe platí, kouskem kůže nebo netřepící se látkou. Příliš tlustě nebo příliš tence nanesená barva může vyvolat klamnou představu, že plocha je již dobře zaškrábána.Tušírovací barva se ředí olejem, při použití vody vzniká nebezpečí rezavění.

Řezné hrany plochých škrabáků. se nejdříve naostří na pískovém brousku s vodou a pak, k odstranění jehly se obtáhnou obtahovacím kamenem. Nesmí se používat smirkového kotouče, který způsobuje vyhřátí, a tím i změknutí oceli. Přípustné je broušení rychloběžnými jemnozrnnými smir­kovými kotouči chlazenými vodou. Škrabáky je nutno často prebrušovat.

Příměrné nářadí nutno udržovat v čistotě a skladovat v dřevěném obalu, čistí se petrolejem a otírá se kouskem kůže. Příměrné desky se nesmí užívat jako odkládací desky pro nástroje, rýsování či rovnání.

Po skončení práce se všechny zaškrabané plochy dobře vytřou čisticí bavlnou.

Zaškrabaný povrch se někdy zdobí pravidelnými obrazci, které zlepšují vzhled a také udržují mazací olej. Podle setření ozdob se po čase pozná místní, opotřebení zaškrabané plochy. Ozdoby nejsou tedy znakem přesnosti a mo­hou se vytvořit i na, nerovné ploše.

Tento text jsem si z poměrně velké části  vypůjčil z jedné docela staré nástrojařské literatury, protože je zde technologie zaškrabávání ploch opravdu velice pěkně popsána věřím, že i když nejde o čistě můj autorský text jistě v něm čtenář najde hodně zajímavých postřehů.

 

ŘEZNÉ ÚHLY A NOŽE

Držáky nože jsou zhotoveny z materiálu 12060.0 a opatřeny destičkou ze slinutého karbidu ČSN 22 0835 L 1. Pro zaškrabáváni na hrubo se používá nože o šířce 25-30 m s rádiusem 90 – 140 mm. Pro škrabání na hotovo se používá nože o šířce 15—20 mm s rádiusem 60mm. Pro velmi jemné škrabání a vzorkování se používá nože o šířce 10mm s rádiusem 60mm.

Zmenšením poloměru zaoblení nože nebo rovným ostřím nože se nedosáhne čisté škrabané plochy. Malé změny poloměrů zaoblení nemají podstatný vliv na kvalitu o výkon škrabání.

 

úhly škrabáku

 

 

 

 

Pro hrubé škrabání se používá škrabacích nožů úhel 5″ a pro jemné škrabání se do­poručuje škrabací nůž s úhlem 10st., aby se zamezilo nežádoucímu úběru materiálu v poslední fázi škrabání. Ostření škrabacích nožů se provádí jemnějšími silicium-karbidovými kotouči a potom je nutno ostří lapovat nebo ručně obtáhnout.


Přečtěte si také :